" NEJSEM ZÁVISLÁK I KDYŽ ..."

 Kdo z vás tipuje drogy, alkohol, cigarety, kdepak jste vedle jak ta jedle. Balancuji spíše v oblasti dobrého jídla, sklenky kvalitního vína a pak sladkostí, nicméně o tom všem raději pomlčím, není se čím chlubit. Dnes mám jiný kalibr a tím jsou léky na spaní, jak lehce se dá být závislá jsem poznala dokonale, když jsem si procházela nelehkým obdobím svých zdravotních problémů. Ona lékařem podaná pomoc v podobě receptu na výše uvedené léky je to nejschůdnější řešení. Potřebujete být vyspaná, psychicky silná, odolná a jak se nevyspíte vše padá a vy se potácíte v polemice vyjde - nevyjde, budu - nebudu. Netrvá dlouho a z občasného zobnutí se stane pravidelnost, vy to neřešíte, lékař také ne, tabletky vám předepíše. V lékárně slyšíte, pozor, je to návykové a má pravdu pan lékárník, tomu věřím, ale ... zobete dál, zůstáváte u půlky, občas vezmete i celou. Když dám jen půl, dám i bez, ale nespíte, převracíte se a pak si nakonec vezmete aspoň tu půlku tabletky. Tak to bylo i u mě až do té doby, než dcera nastoupila do lékárny, kde pracuje pan lékárník, právě ten, kterému věřím, který vždy ochotně poradí. První co mě napadlo, nebudu tam chodit vyzvedávat léky ať není naše dcera spojována se "závislačkou", to, když naposledy pan lékárník nadzvedl obočí při svém upozornění na závislost. Uplynulo pár dní a já sama sobě začala lát, jsi nejen závislák, ale i slaboch a navštívila jsem strejdu googlíka, přečetla si jak je těžké odnaučit se této závislosti pomocí tablet a někdy i pobytu v léčebně. No potěš mě koště, řekla jsem si nahlas často užívanou hlášku naší babí a hned si pomyslela, že by určitě dodala, že si z ní dělám prdel. No nedělám babi, lítám v tom jak pometlo a hned bych dodala něco jako, že to dám, přece nejsem žádné ořezávátko. První den jsem nemohla usnout, vzala jsem půl tabletky, druhý den byl tak jako první a já začala pochybovat, že se mě to podaří až mě osvítil nápad oklamat sama sebe. Ty jsi "hérečka" našeptávalo mě něco zpovzdálí, kolikrát jsi přesvědčila nejen samu sebe, ale i okolí, že ten tvůj záměr vyjde. Věřte, nevěřte, vyšlo to i u té " NE - ZÁVISLOSTI NA TABLETKÁCH NA SPANÍ " ☺ Úplně jednoduše, zachovala jsem dlouholetý rituál - dvě půlky tabletky na noční stolek(ta druhá, kdyby nestačila jedna půlka), namísto do úst položit k lampičce, ale DŮLEŽITÉ, hned pomyslnnou půlku zapít  a pak se uložit ke spánku. První den boj, usnula jsem až nad ránem, určitě mě ukolébala představa jak budu hrdá ráno dávat půlky tabletky zpět do krabičky. A ono se to podařilo, dvě půlky tabletek putovaly zpět do krabičky, poklepala jsem si na rameno a pronesla sama sobě pochvalu. Tak to šlo druhý, třetí a čtvrtý den, celkem víc jak týden putovaly tabletky ven z krabičky, pomyslnné zapítí a ráno zpět do krabičky a pochvala sama sobě!!! ☺ Po čtrnácti dnech píši, že nejsem ani v nejmenším závislák na tabletkách na spaní ☺ ☺ ☺ snad jen na svém rotopedu, který opustit nedovedu a šlapu stále dál. Zítra přešlápnu přes 171 a pojedu dál. Poctivě si své km zapisuji, občas si šlápnou do pedálu i sousedky ...

Pomalu se ze mě stává závislák na ROTOPEDU, toto však ovlivnit nedovedu ☺, nešlapu však každý den, to pouze ve dny, kdy nejdu ven.V průměru šlapu 5 km a přitom poslouchám písničky. Oblíbenou na závěr svého peletonu většinou od kapely Světlo - https://www.youtube.com/watch?v=Ow6ytmtyBIM Dnes bude změna, šlapat budu ve městě na náměstí pod pódiem bez rotopedu a hrát bude kapela Světlo na živo ...

Těším se taky a moc, to bude zase noc. Hlavou se mě budou honit vzpomínky na VNUKOVI A DĚDOVI HUDEBNÍ TRÉNINKY. Doprovody na soutěže a hudební klání, kdy jsme v zákulísí neměli výdrž a stání. Ale i toto já dám a vám i sobě přísahám, že nepolknu ani půlku, to si raději pustím Daniela Hůlku ... ☺ Všem přeji pohodový víkend prožitý ve zdraví

"KNIHY - PARŤÁCI K NEZAPLACENÍ"

Čtu ráda již od dětsví, na prvním stupni jsem pomáhala v knihovně paní knihovnici vracet knihám život. Knihovnicí byla paní učitelka Marie Pokorná, když si ji ve vzpomínkách vybavím, byla opravdu ve svém životě "pokorná." Život po boku svého manžela neměla lehký, docela jasně si vybavuji okamžik, kdy jsme měli školní akci - běh míru s Mírovou pochodní, která symbolizovala a stále symbolizuje atmosféru přátelství, míru a porozumění. Stáli jsme na předem naplánovaném stanovišti a čekali na štafetu, kterou delšími úseky vezlo auto. Plni očekávání jsme vyčkávali netrpělivě, abychom pochodeň Míru převzali a přemístili mírným, mohu klidně napsat ,vznešeným během na další stanoviště, když tu náhle u nás zastavil automobil Volha. Hnali jsme se k okénku, které se otevřelo, abychom převzali pochodeň. Z okna se vyklonil pán a ptal se, kde by našel soudružku učitelku Pokornou, později jsem se dozvěděla, že pan Pokorný měl smrtelnou autonehodu. Jak jinak, příčinou byla metla lidstva - alkohol jak tehdy říkávala naše babi a od té jsem se později dozvěděla jak pro tu "metlu lidstva" trpěla paní Pokorná a její dvě dcery. Ale dost už smutku, vím určitě, že knihovna a knihy byly pro paní Pokornou parťáci k nezaplacení. Vdnešní době stále více i já utíkám do světa knih - za parťáky k nezaplacení, nežene mě tam "ta metla lidstva, co tam hnala paní učitelku - alkohol, ale spíše hloupost, chtivost moci, upřednostňování svého já i přestože k tomu všemu vede cesta se ztráty životů, pokles životní úrovně nás všech. Naše babi, ta by se divila kam to vše vede a možná by citovala onu moudrost, která mě přišla mou poštou ranní

Kéž by to tak šlo ...

a tak se snažím dělat radost všem kolem mě a také sobě ať už je to dá se říci denním šlapáním na rotopedu pro udržení kondičky v průměru 5 km denně, při větší a delší zátěži už to není ono. Zvládám dál čím dál delší vzdálenosti bez Francouzských holí a UŽ NEMÁM PROBLÉMY CO S RUKAMA ☺kabelka se střídá s batůškem ...

Přečetla jsem knihu moc hezkých povídek od Jojo Moyesové, každá povídka mě vzala u srdíčka. Některá hned, jiná později. V přestávkách mezi čtením jsem dokonce předbíhala v myšlenkách dořešení daných situací ...

Z knihovny jsem si přinesla ...

Těším se až se začtu ...

Přečetla jsem všech 8 dílů Sedmi sester a nyní mě čeká další kniha pro mě do nedávna zcela neznámé autorky Jojo Moysové, kterou jsem objevila díky vám blogerkám "SCHOVEJ MĚ V DEŠTI"...

Tato kniha bude pro mě určitě dobrým parťákem pro dny všední i sváteční ... ☺

Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"PRO RADOST A ÚSMĚV"

 Nevím jak vám, ale mě kytička vždy potěší. Nezáleží na velikosti, tato mě potěšila moc ...

Květin není nikdy dost, občas se mě jich sejde víc ...

kdo vždy přinese kytičku, byť malou jsou dcery a občas vnuci ...

Z této se i domy na obraze roztančily ...

Pro radost máme květiny a pro úsměv humor, tím mě zásobuje kolegyně 😂

Tak nevím, že by opravdu Jarní víla ?😉

Jestlipak chlapec nakonec našel ... ?

Občas je potřeba trocha humoru, zvlášť když vám úsměv zmrzne na tváři jako třeba mě při reklamaci u Alberta. O tom však příště, přece si nebudeme kazit  s Albertem a jeho novou hrou se zákazníky náladu. Vydržte do příště, nic vám neuteče, konec dobrý, všechno dobré, jen se nedat!!!😜Ten vyplazený jazyk je na Alberta, na vás ne. Vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" PO SEDMNÁCTI LETECH

Napsat tento příspěvek jsem vlastně chtěla už před několika týdny, ale počkal až do dnešního dne. Ono známé - "kdo si počká, ten se dočká" zřejmě v tomto případě platí u mě dvojnásobně. O co vlastně jde? Před zhruba  sedmnácti léty mě lékaři zjistili laicky řečeno díru v kosti v oblasti kolene. S kolenem jsem měla dlouhodobé zdravotní problémy až vše vyústilo k operačnímu zákroku. Opět laicky vysvětlím, šlo o vložení kosti od dárce - alogenní transplantát. Po operaci bylo nutné pár měsíců operovanou nohu vůbec nezatěžovat, procvičovat pod odborným vedení fyziterapeutky což vyžadovalo delší opakovaný pobyt v nemocničím zařízení. Zdeptaná a vysílená jsem se díky trpělivosti fyzioterapeutky a své pevné vůle, dobrala k chůzi na podpažních berlích, stále bez došlapu na operovanou nohu. Z počátku rehabilitace byl k mému přesunu potřeba invalidní vozík.Věřte, že koordinace berlí a nohou při chůzi (operovaná pouze s náznakem došlapu) je pěkně tvrdým oříškem. Tehdy byla na pokoji pouze sprcha, WC společné na chodbě a tak tato chůze mě dala co proto, mnohdy doprovázená dohledem a radou právě procházejícího personálu. Jak já je občas nenáviděla, přitom jsem dobře věděla, že jejich kontrola a připomínky jsou pro mě velké plus. Vše se zdárně vyvíjelo a já dostala francouzské hole, povolení částečnou vahou došlápnout. Zde mohu klidně napsat, kdo nezažil, vůbec si nedovede představit kolik to bylo radostí. Návrat do práce nepřicházel vůbec v úvahu, invalidní důchod následoval a francouzské hole se staly moji součásti na delší dobu v řádu právě těch sedmnácti let. Z počátku jsem se s nimi nechtěla smířit, ukápla nějaká slzička, nastal konec výšlapů po Beskydech, skončila spousta jiných zálib. Zůstalo jen u občasných výletu do přírody, cvičení, jízdě na rotopedu. Spousta omezení, bylo potřeba pamatovat, že do bytu bez výtahu musím zdolat tři patra. Na doporučení lékaře u pravidelných kontrol používat stále fr. hole a šetřit kolenní klouby. Vzhledem k věku (53)vyhnout se tak co nejdéle další operaci, následovat bude až nutná výměna kolenního kloubu, nový nemá až tak dlouhé trvání, buďte ráda, že se vše zjistilo včas a že to není nic horšího. Horší přišlo za devět let a dost festovně změnilo pořadí žebříčku hodnot vyžití ve volném čase na přežití vůbec. Ne, nestěžuji si, jen se dobírám k dnešnímu tématu, po sedmnácti letech, konečně došlo i k výměně kolenních kloubů a já mohla po těch dlouhých letech, postupně odložit tak často proklínané fran. hole. No jo, jenže ono to nešlo jen tak, byly mou součástí a ono "naštěstí" nasněžilo. Sníh roztál a pak jen kousek od auta, hole v jedné ruce, po pár metrech jsem zjistila, že nějak nejde jít bez nich. Hlava měla stále zaregistrovanou chůzi s těmi potvorami. To chce klid, zvykneš si postupně a taky jo, doma to nebyl problém. Tak nejdříve po chodbě, pak k rotopedu, k autu, po schodech tam a zpět. Dnes autobusem MHD k lékaři, pak drogerie a opět cesta MHD bez těch dvou potvor, najednou jsem nevěděla co s rukama, já je měla volné. Dala jsem to, horší bylo, že manžel uviděl fr. hole v chodbě a tak chudák zůstal na telefonu a čekal, že budu volat. Nebylo potřeba, jen při odchodu z čekárny jsem automaticky u věšáku chtěla vzít tam odložené fr. hole pacienta, naštěstí mě včas zarazila barva, byly modré. Budu si muset zvykat co s rukama venku, když už nemusím na kratší vzdálenost ty potvory mít, manžel mě nabídl rámě při dnešní cestě na pozdní oběd do pizerie tam a zpět jsme se mohli držet po sedmnácti letech za ruce ☺Bomba to je, mít starosti co mám dělat venku s rukama a taky abych někomu nevzala omylem jeho fr.hole. Ještě to tak, abych byla za zlodějku, už tak tu máme plno jiných výkuků, co okrádají stařenky a stařečky, ale to už je z jiného soudku. Vám, kteří jste dočetli až sem, přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" ŠOLDRA SE I LETOS POVEDLA"

Dnešní nedělní dopoledne jsem si vyhradila k upečení velikonoční šoldry, ta u nás nechybí žádný rok. Tuto tradici známou v Těšínské oblasti také pod názvem pecínek a návod na upečení najdete zde:     https://fukcarinka.blogspot.com/2024/03/svatky-jara-vareni-peceni-neni-zadne.html                                    Dnes mě těsto málem přišlo naproti, tak dobře vykynulo

Po upečení a vychladnutí té naší "obr" šoldry(z1kg mouky- 3/4 hladké, zbytek polohrubé) jsme ochutnali k odpolední kávě. Jen tak bez klobásy a uzeného masa podáváného zvlášť na talířku.

Heboučké kynuté těsto na slano, zadělávané uzeným vývarem se rozplývalo na jazyku ...

Uvidím zítra, zda bude našim dětem a vnukům chutnat, budou i kuřecí řízky, bramborový salát, něco sladkého ke kafíčku. No, jo, opakuje se to, co vždy babička říkala, když jsme jí vytýkali, že toho všeho je kupa jak chalupa ☺. Nechte být, mám radost jak vám chutná byla její slova a jsou pravdivé. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

" SAHARSKÝ PRACH NÁS NEODRADIL "

 Dnes mělo být letně, ale nebylo, teplota byla nižší o pár stupňů. Obloha žádné azuro, pohled na hory žalostný - Saharský prach pohltil pohled v dál. Nicméně jsme do přírody vyjeli a namířili jsme si to rovnou k rybníku, do oblasti, kde se měří ovzduší, do malé obce Věřňovice ležící mezi Bohumínem a polskými hranicemi. Pokud posloucháte předpovědi počasí, občas se tam název této malé vesničky mihne, je tam totiž většinou překročený limit smogové situace. Nicméně ve spojení s předky mého muže máme k této vesničce citové pouto a tak jednou za čas tam zajedeme pokochat se přírodou - je to oblast CHKO.

Byly doby, kdy se jen tak volně v této oblasti pohybovat "cizím" nedoporučovalo, to se pak klidně stalo, že si celní zpráva ověřovala, kdo se tam pohybuje a proč. Stačilo nahlásit jméno příbuzných, či našich rodičů, kteří tam v domečku po babičce bydleli, později ji měli jako víkendovou chalupu a o tom smogu mohu vyprávět. Hranice dělí řeka Olza - (Olše) a my dnes přešli most přes řeku a vydali se k rybníku.

Po cestě jsme vzpomínali na naše předky, poslouchali zpěv ptáků a zapoměli na nějaký Saharský prach. Sáhla jsem do archívu a 30. 4. 2016 bylo takovéto azuro i v těch Věřňovicích ...

Další fotografie z archívu z 19. 5. 2020 svědčí o tom, že ani tehdy nebylo špatné počasí a procházka kolem řeky byla příjemná ...Nicméně ani dnešní počasí nebylo až tak na závadu a procházku z posezením u rybníka uprostřed přírody nebyla k zahození. Něco málo o této CHKO ...

Procházky a posezení od jara do podzimu bývají pro nás zpestřením a únikem z města do přírody, kde občas mihne na kole, či pěšky turista, nebo místní.

Informační tabule jsem dnes nefotila jsou opět z archívu z 30.4.2016 ...

Na strání nad rybníkem květly keře na trávníku sedmikrásky a ty drobné žluté květinky, no jo ... ?

Čas pokročil a my se vraceli zpět domů, z auta jsem zahlédka sloup s čapím hnízdem. Mobil po ruce nebyl a vracet se nechtělo. Vidina vychlazeného pivečka před pozdním obědem a posezení na zahrádce byla pro manžela silnější ...

Ochutnala jsem mini zelené a bylo oproti loňsku lahodné - to loňské jsem nedopila, tak ještě nášup

Pak už jen doprovodit kamarádku na zastávku MHD a domů. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví ...

" SVÁTKY JARA - VAŘENÍ A PEČENÍ NENÍ ŽÁDNÉ TRÁPENÍ "

V minulém příspěvku jsem psala o výletě do přírody a nadcházejícím Velikonočním svátkům, které stály za dveřmi, dnes už překročily u nás práh. Včera Škaredá středa, dnes Zelený čtvrtek - špenát, brambor a vajíčko, to byl náš dnešní oběd a k tomu bonus, návštěva nejmladšího vnuka. Tak trochu povídání o tom, proč je dnes špenát a taky o dalších zvycích, které se v naší rodině dodržují ...

Třeba pečení Velikonočního beránka, tak toho už pár let nepeču, ale dnes jsem udělala vyjímku a trochu "inovace" a byl na světě. Jak na inovaci, nebudu si tu hrát se slovíčkami a odbornými výrazy, zkrátka a dobře - zjednodušení beránka - vylej těsto na plech, osázej rozinkami namočenými v rumu. Použila jsem osvědčený recept od maminky - 4 vejce, 3/4 hrnku cukru, 1 vanilkový cukr, 1,5dcl oleje, špetka soli - šlehat. Po vyšlehání přidat prosátou mouku - 2 hrnky (dnes 1 polohrubé, druhý hladké - potřebovala jsem zpracovat zbytky mouky a pranic to neubralo na kráse a chuti),1prášek do pečiva, 1dcl mléka a rum co zbyl od namočených rozinek. Také jsem zjistila, že mám v zásobě menší půlku sáčku pudinku jahodového a kakaového, co s tím? Tak těsto rozdělit na tři nesourodé části, původní větší část na plech a do dvou zbývajících namíchat pudinkové prášky a přikrupnout rumu ať to není tak moc husté. No, ale na výrobu "rumových pralinek" jsem se opravdu nechystala 👵"rumová babi" nejsem ☺Vidličkou jsem dělala vlny na plechu ať se vše pěkně prolne, na řadu přišly rozinky, cik cak a možná nakonec budou i oči a čumáček.

 Na talířku malá uprava a ono jóóó! Ne nadarmo mě navrhl nejstarší vnuk Daniel název blogu Fukčarinka 👵babička co umí čarovat ...

Když se na fotografii zadíváte pozorně, tak musíte vidět ty rozinkové oči beránka i ten čumáček. Kdo z vás  beránka nevidí - pro něj je zde nápověda, - beránek keramický ☺ Dost inovace, nyní jde do tuhého, dalším vzpomínáním o dodržování tradic co se velikonoc týká v naší rodině je pečení Šoldry a to mě čeká

Šoldra, nebo- li "pecínek" byla oblíbenou tradicí v rodině mého muže, připravuje se dodnes na Těšínsku. Neměla jsem dlouho o takové tradici ani tušení. Po tomto zjištění jsem tuto tradici okamžitě převzala, hned pochopíte proč ...

Mňam, klobásky a uzené zapečené v kynutém těstě na slano - přímo "nebíčko v hubě", jak říkávala naše babi a bylo. Po několik roků jsem loudila recept na šoldru od manželovi maminky, vždy mě odbyla tím, že stejně přijedeme na svátky a tak nám ji  ráda upeče. Dnes vím, že si nás tak trochu maminka pojistila, že přijedeme, sama jsem ráda za každou, byť jen krátkou návštěvu potomků. Jednou to však nastat muselo a seběhlo se to velmi rychle, už nám maminka šoldru neupekla. Pár útržků jen tak mezi řečí - kynuté slané těsto, zadělávané namísto mlékem, uzeným vývarem, v tom "prý" je ta chuť. No budiž, něco vím a svého muže překvapím, řekla jsem si po odchodu maminky na obláček. Za pomocí "Kuchařky naší vesnice" co jsem si vzala na památku po mamince a strýčka google, dala jsem se do pátrání receptu na šoldru. Nic jsem v kuchařce nenašla, žádný tahák na papírku v což jsem tajně doufala, ale přece jen něco tam bylo.  Z kuchařky vypadla fotografie maminky, no vážně byla vložena v té kuchařce. Fotografii maminky jsem opřela na okraji kuchyňské linky se slovy, nyní na mě mami dávej pozor a pustila jsem se do díla. Nebudu vás napínat napoprvé se podařilo a tak jsem další léta připravovala pro rodinu šoldru dál, také zde došlo ke zjednodušení. Když jsem ty naše děti pozorovala jak si při ochutnávání šoldry provádí výměnu - jeden jen to těsto, druhý jen uzené, třetí ne ty zapečené klobásy řekla jsem si dost. Proč neupéct bochánek čistě z těsta a uzené s globásou servírovat zvlášť na talířku. Od jisté doby používám na šoldru recept od paní Jitky, který jsem našla na jejím blogu :https://blogyorga.blogspot.com/2020/08/univerzalni-recept-na-kynute-testo.html
Jen tam dám minimum cukru- polovinu polévkové lžíce - na vzejíti kvásku a místo mléka uzený vývar, sůl, olej dám místo 2 dcl tak 1,5 dcl a doplním do dvou deci rozpuštěným sádlem - pozor jak už paní Jitka zdůrazňuje na teplotu jak vývaru, tak tuku. Nejlepší je dát si všechny suroviny včetně vajec - žloutků i bílků na kuchyňskou linku při pokojové teplotě. Dál už postupuji jako s každým jiným kynutým těstem - po vykynutí vytvaruji bochánek. Dříve při vkládání jsem těsto rozdělila na dva díly, rozválela na silnější obdélník, vložila na plech vyložený pečícím papírem - položila  uzené maso a klobásy. Druhým plátem přikrýt, nechat ještě 20 minut kynout. Po 20 minutách potřít bílkem a dát do vyhřáté trouby na 170° C. Péct přibližně 30 - 40 minut - zkusím špejlí, upečené potírám ještě teplé rozpuštěným máslem. jak je uvedeno v univerzálním receptu je to z 1/2 kg mouky - dávám na půl - hladkou a polohrubou - mouku vždy proseji přes síto. Pokud se někdo z vás rozhodne upéct šoldru, určitě se povede, strýček google napoví, mě nezbývá nic jiného, než vám popřát pohodové Velikonoce

" VÝLET DO PŘÍRODY "

Dnes byla středa a Středě před Zeleným čtvrtkem se říká Sazometná - z domu se dříve vyháněli splíny a stesky vymetáním komína. Mnozí tuto středu spíše znají jako Škaredou - nemračit se je prvořadý úkol, jinak by se člověk mračil každou další středu. Sluníčko a pohled na venkovní teploměr nás lákalo na výlet do přírody. U snídaně jsme řešili kam vyrazit, zda do blízkého lesa, nebo kousek dál. Objížďky a různé uzávěrky v okolí jsme absolvovat nechtěli, to by nám úsměv na tváři dlouho nevydržel a tak padla volba na námi oblíbenou Komorní Lhotku. O té něco málo, ale opravdu málo ze zdroje - Komorní Lhotka je malebnou podhorskou lázeňskou obcí s příznivým klimatem blahodárně působícím na lidský organismus. Do Komorní Lhotky se vjíždí úzkou silnicí stíněnou stoletou lipovou alejí o délce 2,5 km. V katastru obce pramení řeka Stonávka, která obcí protéká.

Charakter obce je utvářen horským reliéfem Moravskoslezských Beskyd, v jejichž údolích se obec nachází. Komorní Lhotka nabízí jednak pěší trasy, cyklotrasy, případně koňské stezky, které hustě protkávají okolní krajinu. Nabízejí řadu překrásných výhledů i romantický zákoutí a také pravou finskou saunu, léčivé bylinkové lázně a další zařízení poskytující ozdravné procedury.

Jarní dekorace před saunou hlásila, že je sauna otevřena, ale my se saunovat nechtěli a tak jsme pokračovali dál údolím a kochali se přírodou - kobercem sasanek ...

Čemeřicí na trávníku lemující cestu údolím ...

Mechem různých barev, prazvláštním osazením přírodou starého pařezu, kazící dojmem byla pohozená plechovka pohozená neukázněným turistou. Dá se nazvat takový jedinec turistou? Možná si myslel, že se blíží - úklid Česka, spíš si myslím, že nemyslel ☻...

Pokračovali jsme dál, zkontrolovat zda stojí včelí úly na starém místě, zda už kvetou blatouchy, které jsem samou radostí ani nevyfotila a taky podběl, petrklíče a ovečky s jehňaty ...

Cestou zpět aspoň ještě jednou čemeřici s modřencem na trávníku lemující cestu ...

Došli jsme zpět k sauně, dali jsme si kafíčko, poseděli venku na sluníčkua poslouchali zpěv ptáků ...

Škaredá středa se nám vydařila, dokonce jak Jiřinka psala v jednom svém příspěvku i místo na parkovišti u našeho domu bylo ☺https://trvalkadahlia.blogspot.com/. Jiřince dost často píši do komentářů, že je naše "TOULAVKA"- její výlety nemají chybu a my návštěvníci jejího blogu se touláme s ní po naší krásné zemi. Tímto zdravím nejen Jiřinku, ale i vás a přeji všem pohodové dny prožité ve zdraví. Před námi je Zelený čtvrtek, tak ještě něco zeleného... pohodové svátky všem ...