"PODVODNÍCI - HOCHŠTAPLEŘI "

Takto označovala naše babi podvodníky. Podívala jsem k strejdovi googlovi a tam se dočetla, že to byly a jsou podvodníci předstírající, že jsou někým "lepším" a svou"chytrostí" mnohé přelstí. Proč o tom píši, vysvětlím následně, dnes mě opět přišla nevím kolilátá v pořadí SMS zpráva od novodobého podvodníka s tím, že našemu potomkovi zapůjčil telefon, aby mě napsal zprávu a já zavolala na jeho číslo☻Túdle nudle, škoda, chtěla bych vidět toho blba jak by valil oči, kdybych mu sdělila, že všechny mé děti jsou u nás na návštěvě. Nechápu, že je to baví, mám jiného koníčka a to jsou knížky, chytrému napověz, hloupého trkni, ne nemyslím vás návštěvníky mého blogu.☺ Myslím toho blba "hochštaplera", aby si nemyslel, že mým koníčkem jsou "VKLADNÍ KNÍŽKY" tak to hochu né, ty nemám a nevlastním a prašule taky né, spíše nás jimi zásobují naše děti😂Takže nevolat, nepsat SMS, naše děti by se oslovily navzájem, kdyby "něco" ztratily a potřebovaly by finanční injekci a né své staré rodiče. Děti si nás hýčkají, né hýkají, ale hýčkají "jako v bavlnce se máme". Teď ty knížky co jsem přečetla : "MUŽE Z BRNA",toho vřele doporučuji všem, kdo se chce odpoutat od dění kolem a zasmát se od srdce!!!

Další knihou, kterou je "ANETCHEN, DÍVKA ZE SUDET" věřte, že u té se smát vůbec nebudete, spíš si řeknete "PROČ" proč to tak bylo a proč se to stále opakuje. Nenávist a chuť panovat, okupovat a hrát si ze životy a osudy jiných.

Dnes jsem dočetla knihu "STALA JSEM SE MODERNÍ OTROKYNÍ", co k tomu dodat? Už každého jak vidí na obalu sochu Svobody a mrakodrapy trkne, aha USA. Pokud ničím co by tam bylo přínosem nevynikáte a ještě k tomu nemáte povolení k práci, skončíte většinou s metlou v ruce a makáte. Pokud trefíte na "hochštaplera", tak se skutečně stáváte otrokem a to je jedno zda dobrovolně, či nedobrovolně.

Spisovatelka Jana Klimešová, mimochodem dříve obyvatelka našeho města líčí svůj pobyt v USA i to co ji k tomu vedlo ve své knize. Je čtivá, ovšem otázkou je, zda vše bylo tak jak to v knize líčí. Mnohdy jsem si říkala jak může být někdo tak naivní a myslet si, že bez povolení tam legálně pracovat, bude mít nějaká práva bez řádného zázemí. Znám lidi, co tam pobývali a takto i pracovali, ale měli tam strejdu, tetu nebo jiného blízkého. Jiný mladý muž se tam dokonce oženil s majitelkou servisu (letitou vdovou) opravovat auta neuměl ani nemusel, činil se jinak☺ i tak se dá. Další měli štěstí, pracovali, vydělali si slušné peníze, ale nějaký pohyb mimo dům kde bydleli, cestování a poznávání, to si ze strachu z emigračního odpustili. Z práce na byt a z bytu do práce, nedivím se, že si oddychli, když se vrátili. Nicméně je tento styl života dle mého názoru pro odvážné, občas pro kaskadéry. Před nedávnem jsem od stejné spisovatelky četla knihu z retro příběhy " STARTKY BEZ FILTRU A PIVO DO DŽBÁNKU"  v té nás spisovatelka zavede do zdejšího kraje, kraje šachet a později vznikajícího našeho města Havířova. Pěkné čtení, průřez života několika rodin a generací, můj muž znalý zdejšího života ať už víceméně osobně, či z vyprávění rodičů a prarodičů se občas podivil. Mezi našim čtením vznikaly chvilky, kdy jsme probírali přečtené - tak to přece nebylo, tam to bylo jinak. Tady, to se už vůbec děvče plete. No není dobré znát až tak přesně to o čem píše spisovatel☺

Pani spisovatelku jsem kontaktovala, zda by se nechtěla sejít s pamětníky, občas do svého původního bydliště zavítá. Bylo by to zajímavé setkání, vím, že se občas musí něco přidat, ubrat, či zdůraznit pro efekt jak v knize, tak ve filmu. Příkladem je film DUKLA, kdy se po jeho zhlédnutí mnozí ptali proč, vždyť tak to nebylo a ani být nemohlo. Tím bych dnešní příspěvek ukončila, všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Snad jen dodatek, nevěřte "hochštaplerum" je jich kolem nás spousty.

" ZAPEČENÉ HLÁVKOVÉ ZELÍ "

 

Mám ráda tipy na knihy, tak i tipy na vaření. Uvítám je nejen z tisku, blogu, ale i z jiných pramenů. Ten dnešní mě zaujal na jednom spřáteleném facebooku. Čekala jsem na vhodný den, kdy bude nevlídno a já budu ráda za chvilku u sporáku, kde se jak já říkám "vyvařím" a v chladných dnech i zahřeji. O tom, že dobrým jídlem potěším rodinu, není potřeba se zmiňovat. Tento recept mě zaujal tím, že se nemusí zelí spařit, tak jako u mnohých receptů, dusit, či smotávat jednotlivé listy plněné mletým masem. Ingredience odpovídaly mým představám. Hlávkové zelí, bílý jogurt, ten je nyní u mě na prvním místě. Co se koření týká, vypíchla bych muškátový oříšek, natě cibule, petržele, kopr a tak bych mohla pokračovat ... Raději rovnou přejdu k fotodokumentaci. Jak už jste se dočetli, hlavní ingrediencí je hlávkové zelí, mleté maso a bílý jogurt. Na vyšší plech (budou potřeba dva, druhý na přiklopení v začátku pečení) vyložený pečícím papírem a potřený tenkou vrstvou oleje položíme 3 cm vysoké pláty zelí. Může být klidně i vyšší, já měla plát zhruba 2 cm, tak příště ukrojím 4 cm.

Zelí mírně osolíme, opepříme a poklademe plátky cibule, neměla jsem červenou, stačí i klasika, špetka kmínu není na škodu. Šťávou z klobási, co mě vytekla při přípravě večeře pro manžela den před tím při opékání (nakrojila jsem ji jako špekáček☻)jsem  využila a pokropila zelné pláty a následně i placky z mletého masa. Což na fotografii vypadá jak karamel☺ Pak mě čekala příprava masové směsi: sůl, pepř, muškátový oříšek(s tím opatrně), kari koření, paprika mletá, nať z petržele, cibule, česnek a na drobné kousky pokrájená paprika. Vše řádně promíchat a nanést ve formě placky na zelí. Pak už zbývalo jediné, vyhřát troubu na 200°C, mezitím připravit omáčku tři lžíce bílého jogurtu 2% smíchat s rajčatovým protlakem - ten jsem nahradila kečupem, nechtělo se mě načínat protlak, co se zbytkem? Přidala jsem mletý pepř, sůl už jsem nedala s tím, že povrch omáčky potřu pikantní zbylou šťávou z klobásy. Pak už jen nasekaný kopr a česnek. Prvních 30 minut péct přikrýté, podlité deci vody, pak dalších 30 minut odkryté, Pak v mezi čase polévat vypečenou šťávou. Příloha vařený brambor, příště zbytek zelí nakrájím na nudličky a přidám na plech mezi pláty zelí. Za mě i mého muže výborná mňamka, která se může doplnit salátem z rajčat.

Bude dobrá i na večeři na teplý, či i studený způsob s pečivem, k tomu decinka bílého vína. Věřím, že i návštěva by si pochutnala ☺ 

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

 

 

 

"POMAZÁNKA Z ČERVENÉ ŘEPY"

Do odvolání mám zákaz v naší domácnosti péct a vůbec připravovat sladkosti, teda krom palačinek. Ty můj muž může snídat, obědvat, svačit či večeřet a nepřejí se mu. Pro mě palačinka znamená, jak říkávala naše babi: "něco sladkýho ke kafi". Jednou v práci na odpolední směně jsem naši babi navštívila a to jsem teda koukala, co znamená u babi a její kolegyně "něco sladkýho ke kafi". Zrovna byla svačinka a tak si holky, dávaly jak se říká do nosu. Každá pořádnou klobásu a krajíc chleba, jo podělily se se mnou, to jó☺. Pak přišlo na řadu, to "něco ke kafi" pro každou větrník a koňaková špička ☺☺☺, mňam, tu bych si dala hned. Nicméně po mém vzoru se dal i můj muž na "zdravou"stravu. Sice z počátku byl skeptický, když však ochutnal tuto pomazánku, tak prohlásil, že je nad očekávání fajná a ani není potřeba na ní ještě něco dávat. Myslel tím šunku. Občas zhřeší palačinkou, nebo taky klobásou, ale drží se.

Co je potřeba k takové pomazánce? Především menší syrová červená řepa, saláty, nebo pomazánky z červené řepy připravuji pouze ze syrové.  Na dochucení pak sůl, pepř, česnek, bílý jogurt a někdy přidám postrouhaný sýr. Se sýrem je prý pomazánka ta nej ... Řepu oloupu a postrouhám na jemném struhadle, přidám prolisovaný česnek, sůl, pepř, sýr a dle uvážení několik lžic bílého jogurtu, dávám 2%. Ten samý postup mám u pomazánky z mrkve, či celeru. Osobně mám nejraději tu z červené řepy na tmavém pečivu. Nyní trochu z jiného soudku, v pondělním příspěvku jsem se zmínila o knize  Alžběta a Nina od Jany Poncarové. Knihu jsem přečetla skoro na jeden zátah, kdyby se mě oči nezavíraly a to má přes 300 stran. Dočetla jsem až na druhý den, moc pěkný příběh ze života. Na přečtení čeká další  kniha "Muž z Brna".

Dnes si dávám pauzu, zkouším přivolat sluníčko, možná pomůže, když si pustíte tak jako já Dalibora Jandu - píseň "KDE JSI"☺

https://www.youtube.com/watch?v=qKGA6ZbG-Y8

Jsem ráda, že se meterologové netrefili a nehrozí v našem Severomoravském kraji povodně. Všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví

 

"LETEM MÝM SVĚTEM"

 Sice jsem dnešní příspěvek zařadila do rubriky knihy, ale... nejdříve však poštáááá......

Klasiku do schránky dostávám už jen od mé milé neteře Alice, no a pak poštu úřední. SMS- to patří k dnešnímu koloritu, zrovna tak WhatsApp, ale pro mě novinkou pozdravů je v poslední době spojení s nejstarším vnukem přes Facebook. Dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale nakonec mě to "baví", víme o sobě při sdělování pocitů pomocí hudby, náhodných fotografií a citátů. Mé příspěvky spolu s vnukem vidí jen hrstka mých přátel, jeho já a možná ještě někdo z jeho přátel, kdo jsem nepátrala. V létě hodně cestuje po světě s různými kapelami coby zvukař, koncert končí v pozdních hodinách a tak nám dnešní technika nabízí různé možnosti spojení. Řeknu vám z počátku jsem v tom měla pořádný guláš. Obavu a taky jsem si říkala, zda bych byla i já tak odvážná, kdybych měla ty znalosti a hlavně možnosti.Ne,vůbec nenaříkám, pouze konstatuji a srovnávám. Ovšem upřímně, já bych takto žít nechtěla. Jednou tam, podruhé jinde a vlastně s partou ne až tak známých lidí. Nemyslím profesně, ale osobně, přirovnávám to dnes z hlediska sebe, když jsem měla změnit zaměstnání, nebo jen přejít na jiné pracoviště...

Loni Singapur, Dubaj ...

Letos to byla Belgie, Německo, trochu se mě ulevilo, že to je v Evropě...

Zrovna včera na můj dotaz zda je ještě stále na cestách natočil malé video s kolegou ☺Druhý vnuk v pořadí co se let týká na třetím místě je už tatínkem a my prarodiče,ten mě zásobuje pozdravy fotografií naší princezny. Jak vidíte sami, je to pozdrav z cest, sice jen kousek za město, ale výlet to dozajista byl. 

Doufám, že už nevybírali Kačence jazykové kurzy v zahraničí.                                                                  Od dcery a neteře dostávám pozdravy z cukráren ☺a výletů do mého rodného města Znojma a do blízkých hor.

Čas letí, vnuci už u nás na prázdniny nebývají a že těch prázdnin bylo. Ono mít pět vnuků není jen tak...

Dalo práce nejen vymýšlet zábavu, ale i otáčet se v kuchyni ☺. To vše jsme však s manželem dělali s plným nasazením a s láskou. Nyní, když už jsou velcí a přijdou nás občas potěšit se svými "slečnami" máme čas na knihu a další naše aktivity☺ Nedávno jsem přečetla poslední díl Sudetského domu od Štěpána Javůrka. Bylo po válce a tak jako vždy, když jedna éra vlády končí, tehdy nadvlády fašismu. Začnou se dít čistky a to ne vždy čisté. Hodně lidí na tehdejší dobu doplatilo a mnozí se ocitli za mřížemi. Tak i hlavní postava knihy  František, samozřejmě persekuování byly také členové jeho rodiny. K tomu dodám jen tolik, každá doba nebyla vždy čistá, našlo se pár jedinců, kteří si mysleli, že mají neomezenou moc. Jak naše babi říkavala: "Na každou sviňi se voda vaří", nebo také: "Kdo jinému jámu kope, sám do ní později spadne". Dnes jsem si přinesla z knihovny dvě knihy, venku nám po dlouhé době prší a tak se opět osvědčí mě známé a často používané: "Kniha přítel člověka do nepohody". První kniha je humorná - policejní komedie", v níž hraje hlavní roli svéráz moravské metropole.  

Druhá kniha je od spisovatelky Jany Poncarové "Alžběta a Nina"V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne - dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů. Bude to určitě pěkné čtení, jeno humorné, druhé vážné, zrovna tak jak to v životě chodí, jednou dole, jednou nahoře.

Tím bych dnešní příspěvek ukončila s přáním pohodových dnů pro vás i vaše okolí, ať jste více nahoře než dole 

" VEPŘOVÉ NA KOZLOVI"

 

Už dlouho jsem tu neměla rubriku "Vaření a pečení, není žádné trápení", dnes to napravím. Vařím a peču ráda, zvláště jak mám vděčné strávníky. Je doba prázdnin, dovolených a také zvýšených počtu návštěv. Je dobré mít něco vařeného v mrazničce do zásoby. Vnuci zavolají sice předem, někdy ani ne hodinku a tak přijde lescos hotového vhod. Rozehřát, přidat pečivo, zeleninku a svačinka je hotová. Na dnešní vepřové na kozlovi☺, jedná se o černé pivo jsem potřebovala vepřovou krkovičku, kterou mě můj pomocník(já byla aspoň na chvilku šéfkuchařem) včera nakrájel na plátky, naklepal a naložil do bílého jogurtu. Těch plátků bylo čtyři pořádné flákance.Tím mé šéfování v kuchyni skončilo, abych dnes loupala a krájela červenou papriku česnek, cibuli a připravila koření. Pepř, kmín, nové koření, bobkový list, tymián a jalovec.

Již z výše zmíněné vepřové flákoty stáhla jsem bílý jogurt a ty velké kusy přepůlila a na okrajích nařízla, aby se při opékání na pánvi nekroutily. K opékání jsem použila sádlo ...

Do výpeku na pánev jsem vložila cibuli s česnekem a kořením a vše prosmahla, přidala papriku a po prohřátí zalila černým kozlem☺, zůstal hlt i pro mě☺.Vše z pánve putovalo do pekáče s poklicí, dolito ještě deci vody a při 200°C jsem pekla 1hodinu a 40 minut. Po půl hodině pečení bylo potřeba dolít vodu a to převařenou teplou, to proto, aby bylo maso šťavnaté- nesušit na omastku!!!

Na talíři jsem už nefotila, vůně, vzhled i hlad vykonal své, jako příloha byla rýže a ledový salát s rajčátky přelitý medovo citrónovou zálivkou s příměsí olivového oleje soli a pepře. Tak vážení, byla to opravdu pochoutka, přímo mana nebeská, to mě věřte. Všem přeji pohodové dny prožité ať už v kuchyni, nebo někde u vody, či na balkónu u dobré knihy, nebo na dovolené.